To může evokovat opravdu cokoliv. Nicméně, pokud takto označíme fotografii, říkáme tak stroji (který nemá většinou inteligentní oko, tedy nevidí), že na fotce je minimálně aspoň 1 Milan, aspoň 1 ovce a spolu jsou nejspíš na zahradě.
Tagy, štítky, značky, klíčová slova
Anglicky tomu říkáme „tag“. Počeštěná slangová angličtina v množném čísle je pak „tagy“. „Štítky“ a „značky“ jsou nejčastějšími českými překlady – nebo taky „klíčová slova“ (keywords). Já budu používat slangovou variantu tagy. Hodně programů na nás stále mluví anglicky a tak nějak mám pocit, že bych se do štítků a značek zamotal.
K čemu nám to bude?
- Až se na fotku podívám za 10 let, budu vědět, že ten chlapík na
fotce je Milan. Pravda, ovci asi poznám na první pohled i za 10 let a
zahradu taky, ale o tom je právě bod dva
. - Když takovou fotku potom podstrčím chytrému programu a řeknu mu:
„najdi mi všechny fotky, kde je Milan“, vypadne mi i tato. Pak si ji
prohlédnu a řeknu si: „ej, ta ovce nic moc…“ a dám hledat „Milan
-ovce“ .
Pomocí tagů do fotky zapíšu, co na ni doopravdy je. Což mi pak pomůže při vyhledávání a někdy třeba i při vzpomínání, kdo mi to tam dělá toho paroháče.
Zatímco do popisku fotky pořízené v horkém červnu klidně ironicky napíšu „Ráj lyžařů“, tak tagy budou obsahovat hesla: „sjezdovka“, „tráva“, „Troodos“, „Kypr“. Tedy pokud bych vyhledával jen podle popisku fotky, snadno vyhledávač zmatu. Zatímco když budu hledat podle tagů, vyhledávač bude vědět, že na této fotce opravdu lyžaře ani sníh nenajde.
Je to věda
Tagováním na profi úrovni se zabývají chytré hlavy a píší se o tom knihy, jak správně tagovat, aby stroje věděly, co na fotkách je (a nejen na fotkách). Jaká slova volit a z jakých slovníků je používat, jak řešit kontext mezi nimi.
Nám zatím asi postačí, když si stanovíme (každý sám pro sebe) nějaká vlastní pravidla:
Jak vhodně zvolit vlastní tagy?
- Tagujeme jen to, co nás na fotce zaujme – co jsme chtěli vyfotit, co by nás mohlo jednou zajímat, co bychom mohli chtít vyhledat a podobně. Tedy netagujeme všechen kompars, který se nám tam nachomýtl, ani všechny viditelné předměty. Já časem nějaké tagy přidávám. Věci, které jsem dřív netagoval, začnu nově tagovat (když už jsem našel potřetí svého malého syna na fotce jak se koupe v nějakém umyvadle, napadlo mě, že by tahle kombinace mohla být jednou zajímavá). V takovém případě mi nezbývá nic jiného než si ty dřívější výskyty nějak pamatovat a dohledat a tagy tam doplnit.
- Tagy mohou být i víceslovné, nicméně je dobré je dělat co nejkratší, volit vhodně slova („zahrada“, „pes“, „kůň“, „jalbko“, „dovolená“).
- Obvykle se snažím tagy volit tak, aby to byla podstatná jména a to v prvním pádě (tedy třeba místo „spí“ volím spíše „spánek“, pro budoucí dohledání všech fotek, kde někdo vychrapuje).
- Když je na fotce více věcí stejné kategorie, píšu většinou jednotné číslo (místo „houby“ volím raději „houba“, abych stejný tag mohl použít i v případě, kdy na fotce bude opravdu jen 1 houba, nicméně mám tag „borůvky“, protože se mi ještě nestalo, že bych vyfotil pouze jednu borůvku a zatím to ani neplánuji).
- Pokud by měl někdo zájem tagovat i přídavnými jmény „zelený kýbl“, je vhodné to rozdělit na více tagů a opět využít podstatná jména – aspoň, pokud to jde („zelená“ a „kýbl“, ale tagy „mlýnské kolo“ nebo „těhotenská knížka“ jsou podle mě v pořádku).
- Vše malými písmeny, pouze jména osob, měst a států píši podle pravidel velkými písmeny (tedy „houba“, „běh“, „ovce“ ale „Kostelec nad Černými lesy“).
- Taguji všechny známé osoby na fotce jejich jmény (nikomu nic nebrání mít tag „babička ze Vsetína“, ale je třeba trochu myslet na to, že galerii nebudu vždy prohlížet jen já a ona ta babička není každému babičkou a vlastně se taky nějak jmenuje…).
- Geografická jména používám pro tagy spíš u dovolených a výletů, kde obvykle k fotce přidám i označení, ve kterém státě a městě se fotka odehrává („Kypr“, „Limassol“), supluji tím pravda některá další políčka z dostupných metadat (informace o tom, kde se fotka odehrává patří spíše do geotagu GPS – EXIF nebo do Location v IPTC IIM), ale pro rychlejší orientaci v domácím fotoarchívu (pár zahraničních dovolených, pár výletů) je to pro mě takto lepší.
Kam se to vlastně uloží?
Žádná centrální databáze tagů neexistuje. Tedy – ano i ne. Všechny tagy se ukládají do každé fotografie zvlášť a to ve standardním formátu (IPTC IIM – Keywords, IPTC Core – XMP – Bag).
To má hned několik výhod:
- Když opustíme náš oblíbený program a vybereme si jiný, bude velmi pravděpodobně s našimi tagy umět pracovat, tagy jsou (stejně jako popisky fotek) součástí fotky samotné, ne programu.
- Pokud takovou fotografii nahrajeme např. do web galerie (Flickr, Google Picasa Web Albums, ale i hromady jiných, menších, které lze provozovat lokálně na svém hostingu), tak si s takovými tagy poradí a tato metadata mohou zobrazit, dovolit dle nich vyhledávat a podobně.
A samozřejmě i nevýhod:
- Obecně nelze snadno a jednoduše tag přejmenovat, protože neexistuje „jedno místo“, kde by byl zapsán a kde bychom ho snadno přejmenovali – musíme vyhledat všechny fotografie, ve kterých je zaznamenán a v nich ho změnit.
- To samé platí i pro další operace, jako třeba definitivní odstranění tagu.
- Pokud takto otagované fotografie nahrajeme do web galerie, dáváme tím k dispozici všem vyhledávačům světa informaci o tom, co na fotografii je – doteď se mohly jen domnívat, co na fotce pod názvem P23423.jpg asi tak bude, zatímco teď budou vědět, že je to „Jirka Nemehlo“, „dort“, „doutník“ a „oslava“.
Většina programů pracujících nějakým hromadným způsobem s tagy proto oplývá svou lokální databází, ve které si udržují (duplicitně) informaci o všem, co jsme do fotek zapsali. Díky této databázi pak umí velmi rychle hledat, umožní nám třeba tagy i mazat nebo přejmenovávat a podobně (tedy nějaká centrální databáze přeci jen existuje, ale na první pohled nebývá vidět). Databázi je však nutné udržovat, takže pokud do metadat fotek zasáhneme jiným programem, ten první se to bez našeho upozornění nedoví.
Tagy netvoří stromovou strukturu a nemá asi smysl se moc pokoušet je přesvědčovat, aby tvořily – tedy je jasné, že tag „Rusko“ je master tagem pro „Moskva“ nebo tag „rodina“ bude asi master tagem pro všechny její členy, ale vedle sebe u jedné fotografie jsou si rovnocenné. Pokud bychom našli program, který by si ve své lokální databázi dokázal nějak zaznamenat, že náš Jirka patří do rodiny, tak by to sice bylo hezké, ale bude to pouze v lokální databázi tohoto programu. Jakmile jej vyměníme, o tuto hierarchii (strašné slovo) přijdeme.
Co je šeptem…
Neustále si pamatovat, jaké tagy jsme použili před půl rokem, to by byla otrava. Navíc, po otagování několika set fotek začíná každý usilovat o první místo v soutěži mistr překlepů. Bohužel, pokud jednu fotku otagujeme „Milan“ a druhou „Mlnan“, tak je vyhledávač potom opravdu obě na jeden dotaz nenajde.
K tomu často slouží různé pomůcky programů – seznam nejčastěji používaných tagů a nebo našeptávače, které nám pomáhají psát tagy mnohem rychleji (napíši „babi“ a skočí mi tam nápověda tagu „babička ze Vsetína“, enter a je tam). Kromě toho, většinou můžeme tagovat více fotek najednou. Tedy označím 10 fotek, kde je babička, lupnu ji tam. Označím jiných 5 a přiřadím dědu. Uložím až nakonec.
Tag mrak
Neboli anglicky tag cloud. Stručně je to vizualizace četnosti našich tagů v našem vzorku fotografií. Pokud máme například 2000 fotek s naším malým Petříkem a 20 fotek označených „Žeryk“, bude Péťa v tagovacím mraku výrazně větším písmem než chudák Žeryk. Nic nezáleží na tom, že by si klidně Žeryk dal Petříka ke svačině.
Tag cloud může být velmi snadnou pomůckou pro vlastní jednoduché
vyhledávání – kliknutím na jednotlivé tagy můžeme hned dostat
výsledek (fotky, které jsou takto označeny). Vizuálně hned vidíme, kolik
jich asi tak můžeme očekávat – písmo nám napoví – třeba
„hodně“ .
Tagujte s vášní
Podobně jako popisky fotek – i tagování je pěkná manuální dřina. Je proto dobré fotky takto zpracovat hned po stažení do počítače. Na rozdíl od popisování – tagovat lze celkem rozumně i starší kousky – obvykle si ještě vzpomeneme na to, kdo na fotografii poskakuje, kdo se to tam placatí a kde jsme se tak nadlábli. Vymyslet k tomu vtipný název už jde po létech ztuha. A proto tagujme i stará alba, stojí to za to.
Tagování jsem propadl. Ne každé album, které promažu a uschovám, detailně popisuji. Ale rozhodně každé nové album taguji. Pracuji i na otagování všech starších alb, ale je to trochu běh na delší trať (fotek je něco lehce přes 20 000). Takže někdy taguji do noci jak zombie, ale s radostným úsměvem.
Dají se s tím dělat potom velká kouzla. Často si totiž pamatuji, že
jsem vyfotil toho a toho, ale kde to bylo a jak to bylo už si nepamatuji.
Stačí zadat pár klíčových slov a fotku pak najdu velice rychle. A ta
radost, jakou jsem ženě udělal, když jsem ji ukázal tag „těhotná“
napříč všemi alby a mohla si tak porovnávat, jak ji postupně rostl
břuch .
Jaký software použít pro tagování, hledání ve fotkách, tag cloudy – to je na každém z vás. Chystám však několik článků o těch, které používám já.