Když jsem začal přemýšlet o tom, že bych si chtěl fotky nějak popisovat a třídit, zajímalo mě taky, jak je to s možností ukládat tyto informace přímo do fotografií. Abych nebyl závislý pouze na jednom jediném programu, ve kterém právě teď popisky pořizuji a fotky třídím. A samozřejmě by to chtělo, aby to byl pokud možno nějaký standard a ne formát vytvořený jen tak na koleně, protože to by mi taky moc k přenositelnosti nepomohlo.
Těmto informacím, které se do fotek zapisují tak nějak navíc a nenesou přímo obrazovou informaci, se říká metadata (obecně pojem metadata má podstatně širší význam).
Pojďme si tedy udělat ve formátech obrazových metadat ukládaných do fotek trochu pořádek.
Upozornění: tento článek je spíše pro zvídavé fotografy, kteří o metadatech nemají tušení. Ti, kteří nejsou zvídaví, se budou nudit ve zkratkách, a ti, kteří už všechno běžně znají a používají, taky.
EXIF
Formát EXIF vznikl z původního popisu metadat pro soubory TIFF někdy kolem roku 1995 – obhospodařován japonskou JCIA. Ta se následně přejmenovala na CIPA a dnes se stará o šíření standardu a rozmýšlí pro něj technologické novinky. Samotný standard spravuje JEITA. Velmi rozšířená verze formátu 2.20 z roku 2002 se nazývá Exif Print, nejaktuálnější verze specifikace je pak 2.21 z roku 2003.
EXIF je formát, který (zjednodušeně) vyplňuje pouze zařízení, jež fotku pořizuje (tedy nejčastěji foťák). Není to tak doslovně a úplně pravda – některé programy nám umožňují EXIF měnit a někdy je to dokonce žádoucí (GPS nebo komentář). Celkově je to však ne zrovna vydařený formát metadat – tak nějak je tam vše, co si výrobci dohodli (sem tam bez ladu a skladu) a co se jim tam nevešlo, to se nacpe jinam (například Maker Notes – binární část EXIFu, kterou má každý výrobce „svou“ a zapisuje si tam parametry fotky, které se mu do EXIfu nevešly – programátoři, kteří dělají foto software, se potom předhání, kdo rozlouskne čí Maker Notes, aby tomu porozuměli a uměli to zobrazit).
Nejčastěji v EXIF budeme hledat datum a čas pořízení fotografie, případně nastavení, s jakým byla vytvořena (ohnisko, clona, blesk ano/ne,…). Pokud máme chytý foťák s GPS modulem, najdeme pak ve fotografii i záznam o tom, kde jsme ji pořídili (ten lze doplnit i později). EXIF umí přenášet i náhled na fotku, který vytvoří foťák – program potom nemusí fotku zmenšovat, aby nám mohl ukázat její zmenšeninu, ale stačí, když si sáhne do EXIF metadat a použije tento náhled. Samozřejmě v EXIF nalezneme „podpis“ toho konkrétního foťáku (modelu) a výrobce, který za ním stojí.
EXIF umí popsat i zvukovou nahrávku ve formátu WAV (např. krátký komentář k fotce) – MP3 nic takového nepotřebuje, protože má svůj ID3. Co je však velká škoda, to je absence spolupráce s video formáty – prakticky každý dnešní foťák již umí točit video a ty novější už i proklatě dobré. Bohužel, EXIF informaci k němu nedostaneme.
IPTC IIM
Základní informace pořízené foťákem jsou celkem málo. Na počátku devadesátých let byl uskupeními říkajícími si IPTC a NAA vyvinut formát IIM – původně hlavně pro novinářské účely. Pracuje s mnoha formáty, ale proslavil se hlavně těmi obrazovými – umožňuje v textové podobě dodávat k fotografiím metadata. Dnes se využívá hlavně pro zápis jména fotografie, detailního popisku, autora, ale i adresy, kde byla fotka pořízena.
Jeho vývoj se zastavil někdy v letech 1997–99 a bylo to hlavně kvůli nástupu technologie XML která se zdála být mnohem flexibilnější pro zápis metadat. Poslední verze specifikace IIM je tedy 4.1 z roku 1999.
XMP
Nástupu XML využila firma Adobe (ano, to je ta samá hodná forma, co dala světu Photoshop nebo třeba PDF) a fikaně připravila formát XMP, který uvedla poprvé v roce 2001 právě ve Photoshopu 7. V roce 2004 byla vytvořena pracovní skupina spolu s IPTC, která připravila začlenění nové verze IPTC do formátu XMP.
XMP je založen na XML, tedy si ho lze představit jako textový formát, který je velmi snadno rozšířitelný. Je to taková obálka, která může obsahovat mnoho dalších vnitřních „balíčků“. XMP může být vložen přímo do fotky a nebo může putovat vedle jako sajdkára ve speciálním souboru. To je sice trochu nepříjemné a hrozí, že spolujezdce někde ztratíme, ale pokud daný formát nepodporuje vložení metadat přímo do sebe, může se to hodit. Firma Adobe nabízí nejen základní specifikaci, ale i další vývojové nástroje.
IPTC Core
První výsledek spolupráce IPTC a Adobe byl rok 2005 a uvedení první verze IPTC Core – neboli překlopení všeho důležitého z neohebného formátu IPTC IIM do podstatně flexibilnější formy XMP. Hlavním přínosem je podpora kódování znaků v Unicode, tedy už není třeba se obávat toho, že nelze popsat fotku česky, rusky (по русски) a čínsky (中文) najednou v jednom řádku. Také byly odloženy limity pro délky jednotlivých polí (ty jsou dnes dodržovány pouze pro zpětnou kompatibilitu s IPTC IIM). Poslední známá verze specifikace je 1.1 z roku 2008.
Většina programů dnes pracuje synchronně s verzí IPTC IIM a IPTC Core: tedy zapisují metadata do obou těchto formátů najednou. To je výhodné, pokud bychom narazili někde na starší program, který pracuje pouze ve starším formátu IPTC IIM a novější IPTC Core (XMP) neumí. Bohužel, to nás zase omezuje – ztrácíme tak prakticky všechny vymoženosti, které jsme díky IPTC Core získali – ořezáváme políčka stále nesmyslně na pevnou délku jako tomu bylo v IPTC IIM, nedovolujeme psát do popisků roztodivné znaky a podobně.
Je třeba si rozmyslet, jakým směrem se vydat. Zatím to vypadá, že XMP má snad budoucnost. Standardy bychom tu měli, ale programů, které s nimi umí pohodlně (a dobře) pracovat, je zatím poskrovnu. O tom napíšu zase někdy příště.
IPTC Ext
IPTC Extension – neboli rozšíření IPTC Core. Přidává další informace – např. o místě, kde byla fotografie pořízena, o tom, kdo je autorem foceného předmětu/objektu, podrobnější informace o licenci, právech a vlastnictví forografie, popř. políčka pro snadnější manipulaci, jako je globální unikátní identifikátor. Zatím není příliš mnoho programů, které by tento formát metadat podporovaly a uměly s ním bezproblémově pracovat. Poslední verze 1.1 je z roku 2009.
Dublin a PLUS
Mezi další, na které můžeme v obálce XMP narazit je např. balíček metadat Dublin Core (ISO 15836), který byl vytvořen pro snadnější vyhledávání elektronicky pořízených dat – tedy i fotografií. Standard se jmenuje podle města Dublin ve státě Ohio, USA, kde se konala konference, na níž byl v roce 1995 vytvořen. Přídavek „Core“ má pak proto, že se jedná o základní variantu, kterou je možné nadále rozšiřovat. Většina prvků je mapovatelná na formáty IPTC.
Posledním, o kterém bych se chtěl zmínit, je pak PLUS. Také je součástí XMP obálky (nicméně může být součástí i IPTC) a zabývá se informacemi o vlastnictví fotografie, copyrightu, možnostmi jak s ní nakládat.
Co jsem si vybral
EXIF zapisuje foťák automaticky. Pokud fotku dál popisuji, zvolil jsem IPTC IIM pro širší kompatibilitu s ostatními programy. IPTC Core je na světě teprve od roku 2005. A ani dnes to ještě není žádná sláva s jeho podporou ve fotografických programech. Většinou tedy využívám synchronního zápisu i do XMP – IPTC Core, pokud je k dispozici – nicméně se vším omezením standardního IPTC IIM.
Toto byl takový nepříjemný teoretický úvod. Jak fotky prakticky popisovat napíšu zase někdy příště.