Podle barev

Mazat můžeme ložiska na našem krásném novém kole, mazat můžeme do práce, abychom stihli ranní jednání, mazat můžeme chleba máslem, mazat můžeme záda krásné slečny na pláži v Chorvatsku, mazat se dá – aby to prostě klouzalo .

…mazat můžeme i fotky

Musíme!

Fotka nás dnes nic nestojí. Místa na kartě je taky habakuk, tak proč neudělat hned 30 snímků téhož, aby aspoň 1 vyšel. Strom zleva, strom zprava, teď tam vjelo auto, no co, zkusím to bez něj, jej, teď se pohl… Proč ne (ano, taky tak fotím, zvláště děti). Ale co pak s nimi doma?

Nadšení fotografa, které by se dalo měřit luxmetrem v době pořizování fotek, se smrskává na kyselý ksicht při pohledu na tuny stejných fotografií, ze kterých by on měl vybrat právě tu jednu… možná dvě? no, snad i tři by se snesly… no jo, je to fotopříběh, tak snad i pět by se dalo… nakonec, co kdybych si nechal všechny? Však ať všichní vidí, jak to šlo hezky za sebou…

• 1. kolo – mažu všechno, co je už na první pohled špatná fotka (tedy technicky špatná, zcela rozmazaná a podobně) – toto kolo proběhne většinou velice rychle, nad fotkou strávím obvykle 1–2s, abych zjistil, že patří do koše (ano, zvykl jsem si používat koš a nestydím se za to, že jsem se v odpadcích už mnohokrát hrabal, při takovém rychlomazání je to hned).
• 2. kolo – eliminace rozmazaných – všech těch, kde to nelze prohlásit za umělecký záměr, tedy jedu ještě jednou, nad fotkami trávím o pár vteřin více a pokud se mi rozmazanost nelíbí, jde pryč. Jakési pravidlo říká, že by na fotce mělo být alespoň něco ostrého. Ale vždy je to o úhlu pohledu. I celkem hodně rozmazaná fotka může mít pro vás jakousi dokumentační či srdeční hodnotu (byť nebude vhodná pro veřejnou prezentaci), ale nepřehánět to.
• 3. kolo – likvidace sérií – všechny sériové fotopříběhy, ať už vznikly manuálně (jak já jsem rychlý ohohoooo) a nebo sekvenčním snímáním (ó jak rychlý mám foťák), ve výjimečných případech si ponechám 2–3 ze série, ale asi to nebudou fotky, které bych pak publikoval (pokud tedy není fotopříběh opravdu uměleckým záměrem).
• 4. a další kola – dočištění – proběhnu album ještě jednou nebo víckrát jen zběžně, pro kontrolu, zda tam není opravdu něco, co by šlo smazat, zda každá fotka opravdu něco říká (aspoň dokumentuje) a zda to celé tak nějak dává smysl.

Nejdřív mazat, potom jména

Nedává moc smysl, abychom někomu vymýšleli hodinu jméno a pak ho zastřelili pro zbytnost. Tedy nejdřív fotky mazat a potom pojmenovávat.

Pokud víme, že fotky pojmenovávat budem (nějaká akce, která za to stojí), tak nám přemýšlení o jméně může usnadnit mazání (tohle ještě pojmenuju, ale tyhle další 2 by se jmenovaly buď jedině úplně stejně a nebo – musí pryč! . Fotka, které nemůžeme vymyslet jméno je dobrým adeptem pro smazání – bavíme se primárně o domácím albu Pepa a Žeryk, ne o uměleckých dílech „No comment“ či „No name“.

Dobrý pocit

Kromě toho, že uspoříte mnoho místa na disku, uspoříte také mnoho času při následném kochání se fotkami (za pár let). Zbavíte se mnoha starostí při popisování a tagování, zálohování (souvisí s místem). Ušetříte mnoho trápení a okousaných nehtů publiku, kterému fotky budete někde promítat. Tedy samá pozitiva a sociální jistoty.

Buďme tedy rádi za každou smazanou fotku, která si to zasloužila.

Tagy: mazání, návod, úklid

Tento článek vyšel 14. 12. 2009 v 16:48 a patří do rubriky tipy a triky. Můžete k němu sledovat komentáře přes RSS 2.0. Můžete zanechat komentář, nebo trackback z vašeho webu.